Letecký pohled na malé vodní elektrárny Vydra a Čeňkova Pila

Náš příběh se začíná psát v divoce krásné a dnes prakticky nepřístupné krajině šumavských slatí s tmavými rašelinnými jezírky, vybělenými skelety odumřelé kleče a největší tuzemskou populací tetřeva. Právě tady na náhorních pláních poblíž zemské hranice, pod bavorskými velikány Grosser Rachel (Velký Roklan, 1453 m. n. m.) a Lusen (Luzný, 1373 m. n. m.) totiž pramení většina menších zdrojnic dvou potoků - Modravského a Roklanského. Když se k nim na Modravě přidá ještě třetí do party, Filipohuťský potok, rodí se řeka Vydra. Přestože do svého soutoku s Křemelnou nenapočítá ani 10 kilometrů, stačí svou vodou uživit hned dvě elektrárny. Jedna z nich je vůbec nejstarším energetickým zdrojem Skupiny ČEZ, druhá pak nejvýkonnější malou vodní elektrárnou. Která jiná česká řeka se může pochlubit něčím podobným?

PROHLÉDNĚTE SI FILM O ŠUMAVSKÝCH ELEKTRÁRNÁCH!

PODÍVEJTE SE NA SCHÉMA UMÍSTĚNÍ OBJEKTŮ ELEKTRÁREN VYDRA A ČEŇKOVA PILA!

Kaňonem Vydry z hor do Sušice

Letecké panorama krajiny, kam spěchají Vydra s Křemelnou a odtéká odsud mladá Otava, je mnohem víc než jen výškovým pohledem na dvojici energetických provozů, které po desítkách let spolehlivého fungování stačily zcela splynout s okolní horskou krajinou a stát se její součástí. Je to především hluboká sonda do krajiny, jíž člověk stovky let trpělivě zušlechťoval, hospodářsky využíval - a pokoušel se jí porozumět. Vzdušná exkurze nad divokým Povydřím nám proto nabídne nejen objekty elektráren Čeňkova Pila a Vydra, ale i pohled na pustá místa, kde ještě před 70 lety žili lidé.

Na sever do vnitrozemí k Sušici kličkuje klesající silnice společně s mladou Otavou přes Rejštejn, Anín a Dlouhou Ves. Východní azimut odhaluje úpatí Huťské hory (1187 m. n. m.), zatímco v jižním směru už horská silnice nabírá dech před serpentýnami k obci Srní. Jihozápadně zřetelně vidíme zářez, který v lesnatém terénu vytváří tok Vydry blížící se od Antýglu a Turnerovy chaty. Přímo na západ nad elektrárnami se tyčí Sedelský vrch (926 m. n. m.) s Klostermannovou vyhlídkou, za nímž je skryta akumulační nádrž na Sedle. Od západu meandruje od bývalých Stodůlek a Velkého Boru řeka Křemelná, která pod elektrárnou Čeňkova Pila spojí síly s řekou Vydra a rodí se Otava. Jen pomalu zarůstající mýtiny na svazích hory Křemelná (1125 m. n. m.) přitom dávají tušit, kde se rozkládala stavení osad Přední Paště (Vorder Weid), Bergl, Zadní Paště (Hinter Weid) a obce Stodůlky (Stadeln). Posledně jmenované sídlo, kde ještě ve 30. letech 20. století žilo kolem 2 tisíc stálých obyvatel, bylo celkovou rozlohou svého katastru (236 km²) druhou největší obcí v Čechách, hned po Praze.

Vtokový objekt MVE Vydra na Rechlích

Příběh výroby ekologické elektřiny ve vodní elektrárně Vydra však začíná už dva kilometry za obcí Modrava, na místě zvaném Na Rechlích. Právě tady byla při stavbě Vchynicko-tetovského plavebního kanálu v 19. století vybudována odbočka z řeky Vydry, jejíž balvanité koryto na dolním toku bylo překážkou pro jarní plávku dřeva směrem do nížiny. Pozvolna klesající tok kanálu vinoucí se kolem Kostelního vrchu se zbytky Hauswaldské kaple až k Mechovu a v původní podobě dále ke Křemelné je jedním z vůbec nejhezčích míst celého Národního parku Šumava.

Samotné Rechle – z německého der Rechen (hrábě) – fungovaly skutečně jako velké hrábě zachytávající plavené dřevo a jeho nasměrování do Vchynicko-Tetovského plavebního kanálu. V dnešní podobě jde o 72 metrů dlouhou věrnou repliku historického mostu přes řeku Vydru. Byl postaven k zachytávání plaveného dřeva, jež odtud bylo dále přesměrováváno do uměle vytvořeného koryta kanálu.

Začátku bývalého plavebního kanálu využili i stavitelé vodní elektrárny Vydra, kteří zde zbudovali tzv. vtokový objekt. Dodnes velice jednoduše vybavený dřevěný objekt stojí od konce 30. let 20. století na konci Rechlí rozkročen nad vodami ochočené Vydry. Vedle něj je osazen milník udávající nultý kilometr Vchynicko-tetovského kanálu.

Do 50. let 20. století tudy vedla silnice spojující Rokytu s Modravou. Po dokončení nového spojení přes Antýgl význam starého mostu prudce poklesl a v 70. letech už z něj zbývalo jen torzo v podobě kamenných pilířů. Více než důstojné rekonstrukce se Rechle dočkaly až po pádu tzv. železné opony, od roku 2001 se nad horním tokem Vydry tyčí opět v celé své kráse.

Vtokový objekt Mossau

Po několika kilometrech pouti Vchynicko-Tetovským kanálem dorazí voda k osadě Mechov (Mossau). Zde stojí vtokový objekt elektrárny Vydra, který svádí vodu pod zem a podzemním přivaděčem o délce 3218 m vede do akumulační nádrže nedaleko osady Sedlo.

Akumulační nádrž na Sedle

I díky práci francouzských válečných zajatců byla ve válečném roce 1942 plně dokončena akumulační nádrž u bývalé osady Sedlo v nadmořské výšce 880 m. n. m. Rezervoár o objemu 67 tisíc m³ napájí voda přivedená od Mechova z Vchynicko-tetovského plavebního kanálu pomocí podzemního přivaděče o délce 3,2 km. Účelem akumulační nádrže je zadržování vody v dobách menšího zatížení energetické sítě a naopak v čase energetických špiček její využití pro výrobu elektřiny.

Přepad umístěný v kruhové stavbě v nádrži je vybaven důmyslným pojistným zařízením. Při vysokých stavech vody je tak bez problémů možné zbylou vodu spolehlivě odvádět potrubím do řeky Křemelné. Na soutoku s Vydrou, pod elektrárnou Čeňkova Pila, se tak veškerá voda z Modravských slatí opět dostává do jednoho řečiště.

Vodní zámek

Z akumulační nádrže pokračuje voda na své pouti přes kovové česlice 1 metr širokým a půl kilometru dlouhým podzemním kanálem do stavby připomínající cimbuří hradu - vyrovnávací komory, tzv. vodního zámku. V železobetonovém válci o průměru 6,5 metru a výšce 15 metrů je instalován rychlouzávěr se signalizací a dálkovým ovládáním. Při zastavení činnosti nebo případné poruše systému elektrárny se uzavře a v komoře dojde k vyrovnání hladiny s hladinou akumulační nádrže na Sedle.

Právě v tomto místě voda původem z Vydry podruhé a naposledy mizí v podzemí a tlakovým ocelovým potrubím podstupuje závratný pád do 215metrové hloubky přímo do strojovny elektrárny Vydra.

Před malou vodní elektrárnou Čeňkova Pila

Světlo pro Kašperské Hory

Málokdo asi uvěří tomu, že by elektrárna mohla vzniknout z pily. Na místě, odkud se dříve plavilo dřevo převážně do Dlouhé Vsi, kde se pak zpracovávalo na pile nebo vázalo do vorů, ale opravdu zřídil v polovině 19. století významný pražský podnikatel Čeněk Bubeníček nejprve vodní pilu a sklad dřeva. V roce 1908 prošla pila modernizací a byla zde instalována tři vodní kola – dvě poháněla dva typy katrů pro zpracování různého druhu dřeva, třetí sloužilo pro pohon dřevoobráběcích strojů. Původně byla označována jako Bubeníčkova pila, až později se ujalo označení Čeňkova. Tím se tu však technický pokrok nezastavil. Na místě, které si oblíbil mj. hudební skladatel Bedřich Smetana, totiž těsně před první světovou válkou vyrostla na tehdejší dobu velice moderní vodní elektrárna. Již 6. listopadu 1912 totiž hejtmanství v Sušici vyhovělo žádosti radních města Kašperské Hory (Bergreichenstein) ohledně výstavby zařízení pro výrobu elektřiny využitím energie vody. Ve velmi krátké době bylo vybudováno vedení o napětí 3 kV na dřevěných sloupech v délce 8,3 km a 30metrovými rozestupy, které napájelo elektřinou celé město.

Projekt a dodávka elektrické části strojů byly objednány u firmy Brown-BoweriWien. Vybavení elektrické části soustrojí, např. generátor o výkonu 96 kW, samočinný regulátor napětí, ochrana proti přepětí apod., bylo na tehdejší dobu velmi moderní. Strojní část je vybavena horizontální Francisovou turbínou o výkonu 125 koní od firmy J. M. Voith AG.

První elektřina z Čeňkovy Pily rozsvítila kašperskohorské žárovky na štědrý den roku 1912. Kašperské Hory měly tehdy 2 trafostanice vybavené transformátory 30 kVA o napětí 3kV/380 V. Postupně začaly elektřinu z nové elektrárny odebírat další blízké obce a samoty – Jelenov, Kozí hřbet, Svojše, Šperlův mlýn a mlýn na Zlatém potoce. Důvěra obyvatelstva v „podezřelou“ novinku ovšem zpočátku nebyla velká – připojeno bylo jen zhruba 200 svítidel.

Zpočátku nebyla odebraná elektřina měřena, klienti platili roční paušál za připojení žárovky ve výši 4 – 25 korun. Majitelé tehdy naprosto výjimečně se vyskytujících tepelných spotřebičů ročně hradili 12 korun za 100 W. Po instalaci elektroměrů byla stanovena taxa 70 haléřů za 1 kWh, pro motory platila sazba 10 haléřů / 1 kWh. K 1. lednu 1925 už bylo připojeno 4 tisíce svítidel.

Vedením provozu Městské elektrárny byl od 30.8.1912 pověřen Ignác Fux, v průběhu dvacátých let jej vystřídal Wenzel Wurm. Plat vedoucího provozu činil za první republiky velice slušných 549 Kč týdně, na sklonku 2. světové války si šéf elektrárny přišel na 870 říšských marek měsíčně. Provozní zaměstnanci měli tehdy týdenní plat 20 – 32 marek. Šéfové z řad místních německých Šumaváků řídili provoz Čeňkovy Pily až do odsunu většiny původního obyvatelstva v roce 1946.

Elektřina z Čeňkovy Pily významně posloužila v letech 1937-42 jako hnací síla pro motorové stroje na stavbě vodní elektrárny Vydra.

Celková změna poměrů po komunistickém převratu znamenala také pro Čeňkovu Pilu znárodnění a převedení pod někdejší Západočeské energetické závody. Od roku 1961 byly instalovány automatizační prvky, které umožnily řídit provoz z blízké elektrárny Vydra. Její zaměstnanci tak zajišťují kompletní údržbu a provoz historického zařízení.

Celá vodní elektrárna Čeňkova Pila je vedena Ministerstvem kultury ČR v evidenci památkově chráněných objektů (národní technická památka č. 4985). Jakékoli zásahy do přivaděče, budovy nebo technologického zařízení musí být orgány památkové péče schváleny. Posledním velkým zásahem do provozu byla tříletá výměna vantroků dokončená v roce 2010.

Interiér nadzemního podlaží

Jak v šumavské roubence před sto lety si dnešní návštěvník musí připadat, když se ocitne v patře budovy malé vodní elektrárny Čeňkova Pila. Po levé ruce má náhon, který přivádí vodu na turbínu, po pravé ruce útulnou "světničku" s mohutným uzávěrem stavidla.

Původní kamenný náhon využívala už pila Čeňka Bubeníčka v 19. století. Vodu k elektrárně vede od jezu prvních 105 metrů a poté svůj cenný náklad předává dřevěnému náhonu, tzv. vantrokům, dlouhým dalších 130 metrů. Tím je zajištěn 10,3 metrů vysoký spád.

Strojovna malé vodní elektrárny Čeňkova Pila

Budovu elektrárny postavila firma j. Schmidt z Vimperka za 39 tisíc rakouských korun, technologické vybavení včetně vedení 3 kVod společnosti Brown-Boveri přišlo rozpočet Kašperských hor na dalších 39 tisíc korun.

Samotná přízemní strojovna je jedno velké funkční muzeum, kde se jakoby zastavil čas před rozpadem monarchie, ale díky pečlivé údržbě má dodnes každý možnost doslova na vlastní kůži zažít atmosféru výroby elektřiny z počátku 20. století. Zařízení se totiž zachovalo v téměř původním stavu. Bylo provedeno podle známého schématu firmy Brown-Boveri C 34582 a patřily k němu růžkové bleskojistky a kuličková jiskřiště s vodními odpory, tři statické voltmetry 3200 V, měřící napětí proti zemi, a transformátor vlastní spotřeby 1,6 kVA.

Horizontální Francisova turbína o hltnosti 1,4 m³/s a výkonu 125 HP při 375 ot/min je vybavena samočinnou regulací firmy Voight. Je umístěna ve zděné kašně vedle budovy elektrárny.

V elektrárně je instalován generátor o výkonu 96 kV (120 kVA), cos j 0,8, 21,5 A, 375 ot/min. Byl doplněn budičem 3,6 kW, 110 V, 32 A. Na svou dobu šlo o velice moderní zařízení, které nepostrádalo např. samočinný valivý regulátor napětí a špičkové ochrany proti přepětí.

Strojovna

Elektrárna je řízena z velína, případně ze strojovny. Ve strojovně jsou dvě turbosoustrojí skládající se z Francisovy horizontální turbíny o výkonu 3,2 MW a třífázového generátoru. Díky horizontálnímu uspořádání je turbínová část soustrojí dobře patrná přímo pod podlahou hlavní strojovny.

V průběhu let 2005 a 2006 byla provedena modernizace obou turbín, instalovány dva nové čerpací agregáty regulace, převinuty generátory obou TG a instalován nový řídicí systém elektrárny. Od ledna 2007 byl provoz vodní elektrárny změněn z průtočného na špičkový. Mimo energetické špičky dodává elektrárna elektřinu do sítě pouze tehdy, když to dostatečný přítok vody do akumulační nádrže Sedlo umožní.

Díky celoročnímu provozu strojů je v hale stabilně vysoká teplota nespadající pod 20° C. Právě proto se zde výborně daří pěstovaným kávovým bobům.

MVE Vydra – Uvnitř areálu

Místo dřeva nese voda energii

Více než čtvrt století od roku 1912 měla elektrárna na Čeňkově Pile vodu z Vydry jen "pro sebe". Mezitím se však rodil projekt ještě o mnoho smělejší. Jeho ambicí nebylo nic menšího než využití vody z pomalu zarůstajícího Vchynicko-tetovského dřevoplavebního kanálu z 19. století a pomocí několika důmyslných zařízení i její následné spuštění více než 200metrovým spádem na lopatky turbín zbrusu nové hydrocentrály ležící hluboko v údolí Vydry. Navzdory pomalu houstnoucí politické situaci konce třicátých let se podařilo technicky náročné dílo dokončit. Dějiny nevypočitatelného 20. století ovšem způsobily, že stavba zahájená v Československé republice začala svému účelu sloužit už na území říšské župy Bayerische Ostmark (Landkreis Bergreichenstein), kam byla tato část pohraničí po mnichovském diktátu začleněna.

Ale pěkně popořádku. Když byla omezena těžba dřeva na Šumavě, začal pomalu klesat význam schwarzenberského Vchynicko-Tetovského kanálu vybudovaného v letech 1799–1801. Ten sloužil jako alternativní cesta namísto nesplavného balvanitého řečiště Vydry mezi Rechlemi, dnešní Turnerovou chatou a Čeňkovou Pilou a umožňoval plavení dřeva přímo do Křemelné. Jak vodní cesta ztrácela využití v dřevařském průmyslu, začala svým potenciálem lákat hydroenergetiky. Ti viděli velkou výhodu v tom, že řeka Vydra má na svém horním toku velký spád a značnou část roku i dost vody. Stavba elektrárny začala v roce 1937 po dlouhém a důkladném přípravném řízení. V roce 1939 byla zprovozněna jen jako průtočná, do úplného provozu byla uvedena teprve po dokončení akumulační nádrže v lednu roku 1942. Autorem řešení a hlavním kolaudátorem byl ing. Karel Kosek, který již předtím ve 20. letech připravil technické řešení přečerpávací elektrárny pod Černým jezerem. Investorem celé stavby byla akciová společnost Západočeské elektrárny, kde se o realizaci tohoto záměru zasloužil především předseda správní rady Ksandr.

Podobně jako její starší sestra Čeňkova Pila, byla i elektrárna Vydra citlivě zasazena do šumavské přírody a svou jedinečnou koncepcí patří mezi naše významné technické stavby.

V rámci areálu vidíme především halu strojovny s administrativní budovou a také venkovní rozvodnu. Za plotem areálu elektrárny tušíme most, po kterém silnice ze Sušice nabírá dech před serpentýnami na cestě do více než 200 metrů výše položeného Srní.

Infocentrum Šumavská energie

Přímo na elektrárně Vydra naleznou návštěvníci stálou expozici Šumavská energie o historii i současnosti využívání šumavských vodních zdrojů. Stálou součástí elektrárny je od 15. ledna 1997.

Při svých toulkách centrální Šumavou si jí nechá ujít opravdu málokterý zájemce o historii a techniku. Expozice každoročně přivítá neuvěřitelných šest tisíc návštěvníků. Její chloubou je krajinný model území od Modravy po soutok Vydry a Křemelné s názornou ukázkou fungování obou elektráren, historické přístroje i modely s aktivní simulací technologického procesu. Návštěvníci mohou shlédnout některé z tematicky souvisejících filmů a naživo si prohlédnout i národní technickou památku, malou vodní elektrárnu Čeňkova Pila z roku 1912.

Kdy nás můžete navštívit?

V květnu jen středa a sobota, od 1. června do 30. září denně kromě pondělí. Začátky prohlídek jsou v 9.00, 11.00, 13.00 a 15.00 hodin. (červen-září: úterý-neděle, květen, říjen: středa a sobota)

V období říjen - květen je nutná předchozí objednávka
V období říjen – duben jsou možné pouze prohlídky pro větší skupiny, které jsou předem objednané.

Tel.: 376 599 237

Nápověda

Stiskněte levé tlačítko myši a tahem volte úhel pohledu nebo použijte tlačítka klávesnice.

	přesune vás na přehled elektráren
	přesune vás na hlavní stránku elektrárny
	zobrazí informace o prohlížené části prohlídky
	zobrazí vaši polohu v elektrárně
	zobrazí galerii náhledů, stiskem šipky se přesunete ve výčtu náhledů
	přiblíží obraz
	oddálí obraz
	posune obraz doleva
	posune obraz nahoru
	posune obraz dolu
	posune obraz doprava
	nápověda
	zapne režim zobrazení na celou obrazovku